Navigace nás spolehlivě dovezla  (prý nejkratší)  tankovou cestou až na cíl  konání akce – Hindorf 13 – starou usedlost, která slouží zároveň jako výchozí stanice a sídlo osady Plachý bobr.  Kolem 10. hodiny dopolední se po pohoštění a přivítání se s kamarády známými i s dosud neznámými, svolal šerif Jerry osazenstvo, abychom se přesunuli na potlachovišt ě asi 1,5 km vzdálené lesní tišině.
Místo na oheň je zcela schované v lese, na velkém prostranství, nechyběl ani přístřešek na vaření , fascinoval nás nákladní maskáčový trabant , uzpůsobený
pro přepravu věcí a zásob. Následovalo seznámení se se soutěžemi-  například
Dráček měl radost, že se mu podařil hod podkovou, načež ho Surovec zchladil
Výrokem, že je to nanečisto, naostro se bude soutěžit až odpoledne, až dorazí zbytek trempů.
Abychom měli na  50.potlach hodnotnou vzpomínku, mohli jsme si zakoupit   na místě vyražené pamětní  mince. To už se po 13. Hodině trousily davy, pravidelně  v intervalech, to jak  přicházely z vlaku nebo autobusu.
Drobná ženština   se postavila  s deštníkem nad hlavou a vyhlásila:   Kdo se jde podívat na místní  vodopády na Bobřím potoce!!   Řadit se do fronty za mnou! připadali  jsme si jak Japonci nebo Španělé při turistickém výletu na Staromáku před orlojem.. Iniciativně jsme se přihlásili, neboť jsme neměli tušení, co za krpál dlouhé putování nás čeká..   Ale úchvatný  pohled na  vodopády nám tu strastiplnou cestu zcela vynahradil. Připadaly nám úplně jako vodopády na Iquazu (Argentina),  nebo někde v dešťovém pralese ,ačkoliv jsme tam nikdy nebyli.          Po návratu do tábora se ještě soutěžilo, náročná disciplína byla trojboj- hod sekerou, hod nožem a  „bolaso“ což byl hod lasem na kůl tak, aby se laso omotalo kolem kůlu. Další disciplíny byly hod polenem, hod podkovou,  pro ženské účastnice hadí žena.
Trochu se pokazilo počasí, na oheň už dost pršelo, a jelikož šerif Dráček  byl ještě po nemoci, rozhodli jsme se odjet dříve.