Když jsme se rozhodovali, jestli vůbec pojedeme   na Berounku, když všude v Čechách řádí povodně, rozhodl za nás optimismus,že to nebude snad tak hrozné, a taky jsme chtěli psychicky podpořit kamarády, když už měli tolik práce s přípravou potlachu.V pátek odpoledne bylo celkem slunečné počasí, i když bylo po cestě vidět, kde se voda přehnala, byla voda na polích i na silnici.  Nic nenasvědčovalo tomu, že se v dalších dnech bude střídat liják s deštěm. Postavili jsme stany a přivítali se s kamarády. V sobotu ráno se bohužel vyplnily naše nejhorší představy – ohniště už se muselo přestěhovat až za studnu, k vrbě u vody, kousek od místa,  kde býval splav – ten už byl pod vodou. Louka, na které jsme měli vloni  stany, už byla úplně zaplavená a vypadalo to, že voda bude stále stoupat.
Soutěže okamžitě změnily pravidla , populární disciplínou byl šplh do výšky po židli a po stole, balancování s kladivem a hřebíky – při spravování děr v dřevěné střeše . Igelitem se omotávaly stěny přístřešku u hospody, aby alespoň trochu dovnitř nepršelo. Jarka každého příchozího radostně uvítala, očíslovala, každý si musel své číslo pamatovat a pak nás občas vyvolávala, asi aby se ujistila, že nikdo někam po řece neuplaval.
Tím, že odpadly soutěže pro děti, zbyly Jarce sladkosti na odměňování, tak je chtěla nějak využít. Kdo přidal k lepšímu nějako humornou historku, básničku nebo vtip, dostal barevné lízátko. Mohla začít soutěž o nejmodřejší jazyky. S napětím a nervozitou jsme sledovali rozvodněnou Berounku, popadané plující kmeny nám připadaly jako lochneska.. Dobrou zprávou bylo objevení plastové láhve se vzkazem (nějaká holčička z Kladna v ní            zanechala adresu s telefonním číslem). Doplnili jsme do lahve vzkaz od nás a hodili ji zpátky do řeky a kam se dostala, to už jsme se nedozvěděli. Policie byla kontrolovat   protější břeh,
Jestli už chataři opustili své příbytky, protože Berounka už zaplavila příjezdové cesty, odpoledne pak nad potlachovištěm kroužil   vrtulník, který monitoroval řeku.. Zapálení ohně – sice v dešti – se posunulo na 19. Hodinu, ale byl to spíš kouř než oheň, po zahájení potlachu se procesí trampů přesunulo do hospody ve vesnici, která se nacházela na kopci.    V hostinci prý byla skvělá atmosféra a nakonec se sešlo docela dost lidiček.
My jsme raději zabalili svoje mokré stany, židličky, spacáky a sebe a odjeli jsme domů, po cestě už zase byly místy zaplavené silnice.
Opravdu to byl potlach, na který nikdo z účastníků ani organizátorů nikdy nezapomene.