Na 19. SlovenskoČeském potlachu
28.08.2012 00:00
Tentokrát jsme nikde nebloudili, a již kolem 14 h odpolední jsme dorazili na místo konání potlachu. Překvapilo nás samotné místo konání louky mezi kopci, ale zarazilo nás, když jsme spatřili několik řvoucích strojů (motorek) s jezdci, kteří drandí místní kopce. Šerif "Miča" na ně zařval, ať toho nechají, pak jsme se dozvěděli, že louky a kopce občas slouží jako závodiště pro motokrosové závody.
Na druhé straně pod hradem byla planina s travnatým porostem, velký dřevěný sloup s cedulkami a podle nápisu jsme se dočetli, že je to jakýsi trampský památník a konají se zde pravidelně potlachy trampů z okolí Trnavy.
Při procházce potlachovištěm jsme pře potok (říčku) natrefili na zajímavou stavbu. Byla to na první pohled dřevěná chaloupka - dozvěděli jsme se, že to patří soukromým majitelům - po bližším ohledání jsme zjistili, že je to vlastně stejná plechová boudička jako máme na naší osadě. Byla hezky upravená, měli jsme dovoleno od majitelů nahlédnout i dovnitř,
V 18 h Indiáni křesadlem u teepee zapálili čistý oheň, provedli indiánské obřady kolem ohniště s pagodou a od něj pak kamarádi z různých osad zapálili velký oheň. Šerif popřál všem dobrou zábavu, vystoupení kapel i sólistů se střídala s předáváním placek nejvzdálenějšímu, nejstaršímu a nejmladšímu účastníku potlachu. Rozdávaly se i placky za úspěchy v soutěžích. 
Hudební produkce trvala do pozdních nočních hodin, zpestřením byla produkce odvážného chlapíka, který předváděl kouzla s bičem.
Celkově se nám v Lopašově líbilo, až na drobné organizační nedostatky, ale zase jsme poznali nové kamarády.
Při odjezdu 28.srpna jsme s plně naloženým autem již tradičně čekali na naši spolujezdkyni, Jelenu, která z nás jediná neměla uzavřené cestovní pojištění pro případ zranění nebo případně sežrání medvědem. Cesta probíhala poměrně v pohodě, jen jsme přetrpěli slabou dopravní zácpu v Praze. Kousek za hranicemi Moravy a Slovenska (místo konání bylo jen 30 km od Hodonína) už jsme se orientovali podle označníků, které nás dovedly až do vesničky Lopašov.
Tentokrát jsme nikde nebloudili, a již kolem 14 h odpolední jsme dorazili na místo konání potlachu. Překvapilo nás samotné místo konání louky mezi kopci, ale zarazilo nás, když jsme spatřili několik řvoucích strojů (motorek) s jezdci, kteří drandí místní kopce. Šerif "Miča" na ně zařval, ať toho nechají, pak jsme se dozvěděli, že louky a kopce občas slouží jako závodiště pro motokrosové závody.
Jinak prostředí bylo pěkné v okolí louky v pohoří Myjavské pahorkatiny, asi 16 km od města Skalica. Samotné ohniště s pódiem se připravovalo na louce pod lesem nad řekou Chvojnicou ( v horkém počasí to byl spíše vyschlý pramen vody).
Ale jelikož bylo příšerné horko, tak jsme vzali zavděk i tou loužičkou. Později se ukázalo, že prostor pro postaven í stanů nebyl příliš velký podle nás se mohl rozšířit. V táboře šerif šikovně označil výletní trasy, taky jsme je prošli den před potlachem, kdy už nebylo takové horko. Byl to příjemný výlet přes oraniště, kolem rozlehlého ranče do okolních kopců na Ovčí vrch s překrásnou vyhlídkou na celý kraj. Někteří odolní jedinci si procházku zpestřili vyběhnutím i na Havraní vrch, po cestě jsme konzumovali místní vyhlášené švestičky a jiné ovoce.
Po příjezdu a postavení stanů (my a Jana s Rudou měli premiéru s novými stany) jsme plánovali nějaké výlety do okolí. Měli jsme v úmyslu navštívit slavný Čachtický hrad, ale při hovoru s místními u pivka, jsme se dozvěděli,že je bohužel momentálně v rekonstrukci takže až za 2 roky bude otevřený. 
Takže jsme rozebírali jiné varianty, v okolí asi 10 km jsme navštívili zříceninu hradního komplexu Korlátka, bylo to celkem rozlehlé, pod hradem se rozprostírala na jedné straně velká louka s prastarým dubem, z cedulek jsme se dočetli, že se tam v minulosti konaly líté bitvy. Dnes už je to jen historická atrakce pro turisty, kde se předvádějí rekonstrukce bitev.
Takže jsme rozebírali jiné varianty, v okolí asi 10 km jsme navštívili zříceninu hradního komplexu Korlátka, bylo to celkem rozlehlé, pod hradem se rozprostírala na jedné straně velká louka s prastarým dubem, z cedulek jsme se dočetli, že se tam v minulosti konaly líté bitvy. Dnes už je to jen historická atrakce pro turisty, kde se předvádějí rekonstrukce bitev.Na druhé straně pod hradem byla planina s travnatým porostem, velký dřevěný sloup s cedulkami a podle nápisu jsme se dočetli, že je to jakýsi trampský památník a konají se zde pravidelně potlachy trampů z okolí Trnavy.
Po cestě zpátky z hradního komplexu jsme si ještě obhlédli krásný kraj z místní kamenné rozhledny. Další den bylo vedro neměli jsme náladu někde dlouho chodit. Původně jsme po cestě autem měli namířeno na Plavecké podhradí, asi 25 km od tábora, jenže jsme nevěděli přesně, kudy se dá vyjet cestou až nahoru na vrchol. 
Rozhodla jako vždy NÁHODA.. - lépe řečeno směrník na silnici , který ukazoval obce Stupava a Lozorno - hned nás všechny automaticky napadla jediná myšlenka že to bude dobrý nápad, podívat se na místa, která už známe z doby před 2 lety, a taky už jsme měli hlad a těšili se na dobrý oběd na Biofarmě ve Stupavě. No vzhledem k tomu, že 29.srpna je na Slovensku státní svátek, tak už nám při návalu hostů v restauraci tak dobrý nápad nepřipadal, ale měli jsme štěstí, lidi začali chodit více, až když jsme měli objednány halušky, guláš a "čučoriedkové gulky".
Rozhodla jako vždy NÁHODA.. - lépe řečeno směrník na silnici , který ukazoval obce Stupava a Lozorno - hned nás všechny automaticky napadla jediná myšlenka že to bude dobrý nápad, podívat se na místa, která už známe z doby před 2 lety, a taky už jsme měli hlad a těšili se na dobrý oběd na Biofarmě ve Stupavě. No vzhledem k tomu, že 29.srpna je na Slovensku státní svátek, tak už nám při návalu hostů v restauraci tak dobrý nápad nepřipadal, ale měli jsme štěstí, lidi začali chodit více, až když jsme měli objednány halušky, guláš a "čučoriedkové gulky".
Pochutnali jsme si, jen nás mrzelo, že jsme nesehnali skvělý sýr ve stánku.
V táboře jsme navštívili Info stánek, kde se daly koupit odznaky potlachu a magnetky s logem potlachu a magnetky s logem Trampského muzea, které jsme plánovaly taky navštívit.
Při procházce potlachovištěm jsme pře potok (říčku) natrefili na zajímavou stavbu. Byla to na první pohled dřevěná chaloupka - dozvěděli jsme se, že to patří soukromým majitelům - po bližším ohledání jsme zjistili, že je to vlastně stejná plechová boudička jako máme na naší osadě. Byla hezky upravená, měli jsme dovoleno od majitelů nahlédnout i dovnitř,
jak to mají zajímavě zařízené, vzali jsme si pár nápadů pro inspiraci, které jsme chtěli zrealizovat po návratu do Čech.
Určitě velkou atrakcí pro došlé trampy i místní obyvatele Lopašov a bylo určitě rozložení Trampského muzea Freda v místním "kulturáku", který sídlil v místním obecním úřadě. Myslím, že výstava byla celkem hojně navštěvována.
Šerif Rybeckého country klubu Rišo převzal od šerifa Kamzíka putovní pohár a zástavu potlachu , v 10 h dopoledne v sobotu byla šerifská slezina a rozhodlo se, že 20. Československý potlach budou pořádat T.O. Samotáři z Dolních Bojanovic a T.O. Rychlý blesk ve dnech 6. - 8. září 20123. Od 12 h byly zahájeny soutěže, jenže počasí bohužel nepřálo, slabě pršelo, naštěstí na zapálení ohně přestalo.
V 18 h Indiáni křesadlem u teepee zapálili čistý oheň, provedli indiánské obřady kolem ohniště s pagodou a od něj pak kamarádi z různých osad zapálili velký oheň. Šerif popřál všem dobrou zábavu, vystoupení kapel i sólistů se střídala s předáváním placek nejvzdálenějšímu, nejstaršímu a nejmladšímu účastníku potlachu. Rozdávaly se i placky za úspěchy v soutěžích. Hudební produkce trvala do pozdních nočních hodin, zpestřením byla produkce odvážného chlapíka, který předváděl kouzla s bičem.
V neděli dopoledne šerif poděkoval za podporu a pomoc, přítomným kamarádům za účast a odevzdal putovní pohár mezinárodních potlachů kamarádovi Béďovi z T.O. Samotáři z Dolních Bojanovic, kteří se zhostí nelehkého úkolu s organizací příští rok. 
Na vlajkoslávě se ocitlo 157 vlajek zúčastněných osad. Protože se většina trampů zapisovala v hlavním Infostanu do účastnické kroniky až v neděli, celkový počet účastníků se odhadoval asi na 1700 lidí.
Na vlajkoslávě se ocitlo 157 vlajek zúčastněných osad. Protože se většina trampů zapisovala v hlavním Infostanu do účastnické kroniky až v neděli, celkový počet účastníků se odhadoval asi na 1700 lidí.Celkově se nám v Lopašově líbilo, až na drobné organizační nedostatky, ale zase jsme poznali nové kamarády.
Ivana
seznam.cz
