Bobrcour Úštěk 12.3.2016
Bobrcour Úštěk 12.3.2016
Místem setkání asi 150 trampů byl hotel Racek na okraji města Úštěku. Šerif kamarádů osady Plachý Bobr
nás přátelsky uvítal, zapsali jsme se do jejich kroniky i do návštěvní hnihy hotelu. S některými kamarády jsme
se setkali po více než roce.. Houf poutníků se vydala směrem k nádraží,kde jsme čekali na ty, kteří dorazili
vlakem, pak jsme došli ke starobylému kostelu Petra a Pavla. Surovec měl k dispozici klíče, takže jsme si mohli
prohlédnout vnitřek stavby, bylo to úžasné. Před kostem nám bylo dáno na výběr: část si mohla projít muzeum,
tzv.Ptačí domky a Židovský hřbitov. Surovec nás lákal na malý výlet (podle něj asi 4-5 km) na zříceninu Helfenburk.
Jelikož jsme už muzeum navštívili, tak jsme se nechali umluvit na "vycházku". Jenže těch 4-5 bylo jen k rozcestníku
a pak teprve na hrádek.. Z krátké procházky se nakonec vyklubal celkem náročný pochod zpočátku všichni byli
samý humor a nadšení, vnímali jsme krásnou okolní přírodu, občas byly v lese cesty rozryté těžkou technikou -
stahovalo se tam pokácené dřevo. Pohled na Helfenburk a zvlášť vyhlídka z věže nám vynahradila všechnu námahu..
na nádvoří jsme se občerstvili, někdo si opekl špekáčky na ohýnku . Zpátky dolů nám cesta již ubíhala rychleji,
ale občas jsme hledali našeho vodiče "Pepu", který se občas někde vzadu zapovídal, takže jsme jen hádali, kterou
pěšinou se máme dál ubírat. Pak ještě obchůzka kolem Úštěka, podél potoka a soukromého pozemku, kde majitel
choval pštrosy. Mezi zajímavým výkladem o architektuře domů, které jsme míjeli, a pozorováním pštrosů jsme museli
dávat pozor na svažující se terén kolem vody. Zajímavá byla budova synagogy a staré Střelnice, která byla zčásti
ukryta v lesíku. Vedle se nacházel Židovský hřbitov, Surovec nás sice lákal na prohlídku náhrobků i s komentářem,
dostalo se mu však sborové odpovědi: "jdi si tam sám i se zapálenými loučemi, my už do kopce nejdeme" už jsme
měli chůze docela "plné kecky"..Setrvačností jsme došli zpět k výchozímu bodu pochodu.. tj. do hotelu Racek,
(no někteří jedinci - jako Zajíc - už nevěřili, že ještě ten den uvidí cíl cesty, a rezignovaně seděl na lavičce a odmítal
dojít hned s námi) a pro nás po skoro nekonečném čekání u stolu jsme se konečně výborně najedli. No konečně,
nakrmit něco přes 100 hladových krků není žádná hračka.. Po dobrém jídle a odpočinku mohla začít kulturní část
našeho dobrodružství - společné hraní a zpěv zúčastněných osad.Sešlo se spoustu hudebních nástrojů , zněly kytary,
bendžo, housle, basa a dokonce akordeon. Pro zpestření se nahoďácké partě přihodila zajímavost - během večera
jsme vystřídali posezení cekem u 3 stolů.. od jednoho jsem kvůli rezervaci byli odvoláni, od dalšího jsme odešli sami,
neboť na nás byly neustále otvírány venkovní dveře (kvůli údajnému horku v zadní části restaurace).
Jenže kuřáci, kteří se choulili s cigaretami a doutníčky venku, si "chytře" stoupli před otevřené dveře,
takže kouř šel přesně na nás u stolu. Radost nám udělal kamarád Luboš, který má domek nedaleko Úštěka
,že se na nás přijel do Racka podívat. Takže jsme se s ním stěhovali (už naposled)ke 3. stolu.
Ještě zajímavé bylo při zpáteční cestě autem do Teplic setkání s divočákem a jeho rodinou. Naštěstí to pro obě strany skončilo jen leknutím.
Měli jsme prostě bleskurychle reagující řidičku.. Večer s hudbou a přáteli se vydařil a i přes únavu budeme na zajímavý výlet dlouho vzpomínat.
Ne nadarmo se říká, že utrpení sbližuje...
nahodatp1.rajce.idnes.cz/12.3.2016_Bobrcour_Ustek/
