Po předběžném domluvě s Kaprem na určitý termín návštěvy u něj v osadě jsme se vypravili směrem na Horní Krupku, až skoro pod lanovku na Komáří vížku.
 Zúčastnilo se celkem  14 členů Náhody - musíme připočíst i Lenku od Texe a nerozlučná Ťapina - dychtivá dalších dobrodružství. Zaparkovali jsme kousek od osady, táhli jsme s sebou spacáky, občerstvení - v tekutém i pevném stavu. Já měla na starosti výborný moučník - celý plech s buchtou a piškotovým kaprem - musíme říct, že se Janě povedl a Kapr měl z něj radost.
  Srdečně nás přivítal  u sebe ve srubu, pohostil nás kávou a mohli jsme si prohlédnout jeho království. Má to zařízené útulně, všude kamna  takže nám bylo teploučko, někomu až moc.
  Chtěli jsme využít krásného podzimního počasí, tak jsme vyrazili pěšky lesní pěšinou směrem k lanovce. Na procházku jsme vyrazili v klasickém složení- Iva, Drak, Luki, Jana, Tex, Sniper , přidala se i Ťapina.

Prošli jsme kolem lyžařského areálu- zatím opuštěného - a trochu záviděli vítr  nadšencům, kteří si u Komárky pouštěli draky.
 Nahoře jsme se vyfotili pro důkaz, že jsme dorazili na vrchol - a pak již zpátky dolů do boudy na zasloužený teplý čaj a grog.

Kapr vyhlížel své kamarády hudebníky, jeden z nich, Skřítek z nedaleké chatky , se nám představil již odpoledne.
  Navečer dorazili další jeho přátelé, kapela si říká   "Kdo má čas".
  Kolem sedmé přijel Luboš s Miluškou a mohla se rozjet volná zábava. Napřed hrála Náhoda, pak byli chvilku na řadě kamarádi z Ell Torra. Bylo to pohlazení po duši... došlo i na taneček mezi kamny a bágly.
  Ještě musím zmínit tichého společníka, kterého jsme všichni omylem zdravili při příchodu do Kaprovy haciendy- byl celý bledý a nemluvný, oděný do trampského oděvu, pak jsme zjistili, že není ani živý, byla to dokonalá figurína, prostě Pepa.
  Nechtěl se s námi večer družit, ani si popovídat, a tak jediný, kdo mu vytrvale seděl na klíně a udělala si z něj křeslo,
  byla Ťapina.  Pepa si myslím ten večer s námi později užil také (i když si myslím, že proti své vůli).
   Pozdě v noci jsme se někteří šli uložit ke spánku, asi 12 lidiček se vešlo v pohodě do komůrky, kde bylo teploučko a tma
   a kupodivu i nehlučno, i když vedle panovala ještě bujná zábava a hudba.
   Ráno se nám ani nechtělo odjíždět, doufám, že si někdy návštěvu zopakujeme, pokud nás ovšem Kapr pozve.